Zásadní poznatky k výživě a hnojení máku

Prof. Ing. Tomáš Lošák PhD.

Mák řadíme do skupiny relativně méně náročných plodin, protože na výnos 1 t semene a odpovídající množství makoviny odčerpá v průměru podle Edelbauer a Stangel (1993) 70 kg dusíku, 26 kg fosforu (60 kg P2O5), 90 kg draslíku (108 kg K2O), 79 kg vápníku (111 kg CaO), 15 kg hořčíku (25 kg MgO), 0,11 kg bóru, 0,2 kg zinku a 0,34 kg manganu. Podle údajů Richtera a Lošáka (2004) odčerpá také 18 kg síry. Při intenzivních technologiích pěstování máku bychom měli zajistit obsah pohotových živin odpovídající výnosu 2 t semene na ha. Vápníme na podzim po udržení půdní reakce (pH) mezi 6,3-7,2, fosforem, draslíkem a hořčíkem hnojíme buď na podzim nebo až před setím.

Vypočtená dávka příslušné živiny (N, P, K,..) v kg na ha by měla primárně vycházet ze součinu odběrového normativu (viz údaje výše) a plánovaného výnosu. Nicméně je vhodné přihlédnout k zásobě dané živiny v půdě a vypočtenou dávku korigovat (při velmi vysoké a vysoké zásobě hnojení vypustit; při dobré zásobě hnojit dle vypočtené hodnoty; v při vyhovující či nízké zásobě vypočtenou dávku povýšit o 25, resp. o 50 %). Rovněž je velmi vhodné před výsevem odebrat vzorek zeminy pro stanovení obsahu dusíku minerálního Nmin, kdy 1 mg Nmin/kg odpovídá cca 3 kg N/ha a korigovat dávku dusíku, kterou aplikujeme buď pouze jednorázově před setím (močovina, síran amonný, DAM 390 apod.) nebo je možno přihnojit ledkovými formami v počátcích vegetace (listová růžice) v dávce ca 20-30 kg N/ha.

Čerpání živin vprůběhu vegetace je závislé od vývojových fází rostliny a ekologických podmínek, z nich nejdůležitější jsou srážky a jejich rozdělení a průběh teplot. Po zasetí máku vzcházejí rostliny v závislosti na vnějších podmínkách asi za 15-20 dnů. V tomto období jsou rostliny snadno zranitelné (půdní škraloup) a k vytvoření kořenového systému vyžadují značné množství vláhy, přístupného fosforu a vápníku v půdě. Růst vzešlých rostlin je velmi pomalý a k větším přírůstkům hmoty dochází až za 4 týdny od vzejití. Po vývinu pravých listů kořenový systém několikanásobně převyšuje hmotnost nadzemních částí. Dříve než mák vytvoří kulový kořen, který může dosáhnout až do hloubky 0,75 m, má malou osvojovací schopnost na živiny. Z tohoto důvodu musíme zajistit jejich obsah ve velmi přístupné formě, protože v období pozvolného růstu (do DC 25) je nízká produkce nadzemní biomasy a vysoký obsah živin. Do fáze DC 25, kdy rostliny mají 3-4 páry pravých listů, má mák největší nároky na draslík, dusík a vápník. Ve fázi DC 27-35 se zvyšuje průměrná hmotnost sušiny jedné rostliny 2-4x a rostlina také odčerpá na tvorbu sušiny více než 60 % N, P, K. Od fáze DC 35 (rostliny s vyvinutou listovou růžicí) se zvyšuje obsah síry, hořčíku a zinku. V tomto období roste i produkce sušiny, která je doprovázená zvyšujícím se odběrem živin. Odběr hořčíku a síry je v těchto fázích pozvolnější a maximální jejich spotřeba převládá v DC 41-49 (stonkování-butonizace). Z pohledu výživného stavu a tvorby výnosových prvků je fáze DC 35 až 41 rozhodující pro výnos semene. Analýzy rostlin v těchto fázích jsou vhodné z hlediska korekce výživného stavu. Do fáze tvorby malých květních poupat je potřeba zajistit i dobrý obsah bóru a zinku. Zvláště zinek je třeba podle Schreiera (2001) aplikovat do fáze pylových tetrád, u nichž nevybarvené květní lístky jsou na úrovni vrcholů tyčinek. V tomto směru se v systému výživy máku uplatňuje významně mimokořenová výživa. Mák velmi citlivě reaguje na ročníkové změny, což je hlavní příčinou rozdílných výnosů při přibližně stejných agrotechnických opatřeních. Nejkritičtější pro utváření výnosu jsou nízké srážky a vysoké teploty v době po odkvětu máku. V této fázi se utváří HTS, která může být silně redukovaná a tím ovlivní významně výnos semene.